Češi, zejména jejich mužská část, jsou národem kutilů, to je bez diskuse. Asi každý zná ve svém okolí někoho, kdo se rád nazývá kutilem, zatímco ostatní si ho spojují s debilem. Nechám teď stranou ty opravdu šikovné, kteří se díky své šikovnosti také dobře uživí. Mnohem zajímavější je právě ta druhá část populace kutilů. Před jejich pracovními postupy zůstává rozum stát, nad jejich díly nelze než žasnout. Znal jsem jednoho takového. Vždy nejmodernější nářadí a hodinové monology na téma: co, jak, kam a čím. Potom jsem ho viděl v akci a šel jsem smíchy k zemi. Tenhle kutil "Typ D" (dále jen type-d) potřeboval jednoho dne doma v předsíni přidělat stěnový věšák. Byl jsem u této jednoduché akce přítomen. Kutil type-d vytáhl nejnovější vrtačku značky Bosch, nasadil vrták a zapnul nejsilnější příklep. Několikrát se zatřásl a lehkou, několik málo centimetrů úzkou příčku v předsíni provrtal skrz-naskrz. Otvorem po vrtáku jsem mohl prostrčit ruku. Otočil se na mě s bulvama vyvalenýma jak veverka v animáku a říká: „Do prdele co teď? Ty vole, ta mě zabije... ”. Obhlédl jsem to svým nekutilským pohledem a poradil jsem mu díru zasádrovat, dát do ní hmoždinku, následně skobu a nakonec zavěsit stěnový věšák. „Ty vole to je dobrej nápad to udělám, ty vole to je dobrý.” Jeho obdiv nebyl hraný. Odpoledne potom čistil louhem odpad. Přestože jsem ho varoval, že v návodu se píše „zalijte vroucí vodou”, type-d, jeden den již ponížen, si to udělal po svém. Louh zalil studenou, ten v trubkách zatuhl a instalatéři na druhý den rozkopali další dvě koupelny v patrech pod ním, kde také louh zatuhl.

Jindy jsem zase sledoval dva kutily, kteří dostali za úkol zavěsit na stěnu hodiny. Následovala „dlouhá, hlasitá diskuse” zaměřená na velikost hmoždinky a vrtáku, během níž se probírala témata jako je úroveň inteligence a debility. Nakonec nejvíce horká hlava, vzala do ruky vrtačku značky Bosch, nastavila největší příklep a vytvořila ve stěně díru o velikosti pštrosího vejce. Hodiny pod ní leží dodnes. Zajímavou skupinu kutilů tvoří kutilové zaměření na elektriku. Jednoho takového jsem znal. Jeho žena to již nemohla vydržet a přes mocné protesty, si dovolila pozvat domů řemeslníka - elektrikáře. Ten se již pouze divil zásuvce se třemi dráty, když jsou tam odjakživa pouze dva (tzv. nulák a fáze) nebo podivně vyvedeným drátkům ze spínačů s neznámou funkcí. Vypínače, které fungovaly opačně, již přešel s nadhledem profesionála. Jiný kutil - elektrikář zapojoval zvonek u dveří v předsíni. Se slovy, že dnes člověk musí umět od každého něco aby si poradil, posunul si brýle na nose, udělal přeložku nuláku s fází, povyskočil na židli o půl metru a vyhodil pojistky v celém domě. Přežil. Pozorovat šikovného kutila je radost. Pozorovat ty ostatní je zábava. Bavme se a zkusme to přežít...